Třetí sochou, kterou si dnes představíme, je socha svaté Luitgardy, která je posazena na 12 pilíři směrem od Staroměstské mostecké věže. V podstatě již přímo nad ostrovem Kampa. Jedná se o první práci velkého barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna. Právě touto sochou se Braun uvedl v Praze a dá se říci, že jí ovlivnil nejen pražskou, ale i českou vrcholně barokní sochařskou tvorbu a v podstatě vstoupil do sochařského souboje s pražskou dílnou Brokoffů. Sokl je možná práci velkého architekta Santiniho.
Samotná socha pochází z roku 1710, kdy si ji objednal opat cisterciáckého kláštera v Plasích, velký znalec umění, Evžen Tyttl, který též velmi výrazně ovlivnil, nejen Prahu díky této soše, ale též svůj domovský klášter v Plasích.
Na Karlově mostě se v současné chvíli nachází kopie, kterou vytvořili Rak a J. Novák. Originál je možno spatřit v Lapidáriu Národního muzea. Sádrový odlitek, dle kterého byla dělána kopie, je však možno vidět plaském klášteře, kde socha stojí bez soklu a je posazena na daleko nižší podstavec, a tak je možno vychutnat genialitu Braunovu, neboť sochu zde máme jak na dlani.
Ale již k samotné svaté Luitgardě.
Její život je datován do let 1182 až 1246. Pocházela z města Tongeren, po té co její rodina zchudla, byla ve dvanácti letech dána do benediktínského kláštera (svaté Kateřina v Saint Trond). Již v dospívání prožívala mystické vize, přičemž té pro nás nejdůležitější se jí dostalo okolo sedmnáctého roku života, kdy se jí zjevil Kristus, který ji ukázal své rány a dovolil jí políbit jeho ránu v boku.
Později se Liutgarda stala abatyší benediktýnského kláštera, ovšem nakonec se rozhodla připojit k cisterciáckým řeholnicím v Aywieres u Bruselu. I zde prožívala své extatické stavy. Zážitky z těchto stavů pak předával dál svému okolí. Stejně tak se ale starala o nemocné, které pomáhala léčit. Jedenáct let před svou smrtí oslepla a od té chvíle již žila pouze se svými vizemi. V poslední vizi se jí měl zjevit Kristus a oznámit jí datum jejího úmrtí. Tím byl 16. červen roku 1246. Její ostatky se dnes nacházejí v Bas-Ittre v Brabanstsku. Její příkladný život a snad i léčitelské schopnosti vedli k tomu, že již roku 1270 byl sepsán dominikánem Tomášem z Cantimpre Život Luitgardy, kde ji tento mladší současník, který se s ní i setkal, vylíčil, jako pravou světici.
Právě asi nejslavnější Liutgardina vize je zachyna Braunem na pražské soše. Braun se zde musel vypořádat z mystickým tématem, které potřeboval přenést do kamene. Stejný problém řešil i o něco slavnější Lorenzo Bernini na soše Zjevení svaté Terezie. Sám Braun mohl tuto sochu znát, a tedy se mu mohla stát inspirací, jak si s daným tématem poradit. Je pravdou, že jak Berniny, tak Braun dokázali skoro nemožné. Tedy v kameni zachytit nejen pohyb, ale i emotivnost dané chvíle, skutečný prožitek mystického zjevení.
Naše svatá Lutigarda se v oblacích vyzdvihuje ke Kristu, který ji dává pocítit nejvyšší blaženost a svou oživlou rukou ji přivádí ke svému boku.
Každý, kdo pod touto sochou stojí, musí skutečně docenit mistrovství Braunovo, který si hraje s kamenem, tak, aby vytvořil dokonalou kompozici, kdy celá socha je v mírném napětí, které vychází z celého konceptu mezi drapérii šatů světice a nahým tělem Kristovým, kdy jako vlna pobíhající skrze plochu sochy se šíří naši pohled, který probíhá skrze jednotlivé části.
Socha je opravdovým mistrovským dílem, jako by na pomezí mezi malbou a sochařstvím.
Každému je možno jen doporučit navštívit tuto nádhernou sochu, která v každou denní i noční hodinu má svou zvláštní sílu a která dá pečlivému divákovi vždy zakusit ten skvělý mystický zážitek svaté Lutigardy.
